Je toho nekonečně moc...

Každou chvilku uvažuji, jak to všechno zvládnout. Dnes mne čeká první UTZ u doktora, v koutku duše mne straší obavy, že něco nevyjde. A venku padá a padá...

Jsem pesimista a tragéd od přírody, vše vidím černě, když už jsem vyjímečně v euforii, netrvá déle než hodinku, dokud si mozek nevyhledá jiný aktuální problém a začne se jím zabývat. Je až s podivem, jak na okolí údajně působím velice vyrovnaně a pozitivně. Snad proto, že jsem se s tím už naučila žít. Zítra mne čeká objemem nejnáročnější zkouška letošního roku, jediné štěstí, že asi nenajdu předmět, ke kterému bych měla vřelejší vztah, než-li právě k Obecné psychologii. Trochu mě štve, že bych to mohla ovládat i pozpátku a není tomu tak, zrovna u této zkoušky. Nemám teď na učení vůbec pomyšlení, nutím se, co deset minut se načapu, že uvažuji nad následujícími týdny, jmény a penězi. Do konce v tuto chvíli zbývají ještě 3 zkoušky, ale to už nějak bude muset dopadnout.

Dnes kolem 15:00 už nás (snad) uvidí paní doktorka, pokud to malé půjde vidět, mohla bych přidat pvní historickou fotografii našeho dítěte a už teď je mi jasné, že to malé kolečko bude nejnádhernější na světě!

Něco k prvotním dojmům mé fyzické schránky:

Únava!!!, nelehká koncentrace na cokoli užitečného, ne-li nutného, odpolední nevolnosti cestou z práce, zničehonic zaútočící hlad! - ten je zajímavý, během rána a dopoledne tělo nechce nic, z donucení polyká jogurt a makový hřeben, obědem startuje větší apetit, odpoledne po práci hlady nevidím a dělá se mi zle, v tramvaji je to nekonečné, jízdu trávím s rukou před ústy, doplazím se domů a sháním se po něčem k večeři, v pět se najím a jsem spokojená, v devět jdu spát. Chutě a mlsnou jsem měla odjakživa, zůstalo to při starém, takže to dovedu ovládat, ale co s tím hladem? Udělá se mi zle, když ho nezaženu. Už teď jsem nafouklá jak leckterá ve čtvrtém měsíci... :-( Na váze ráno stále 72kg, ale už teď s jistotou mohu knstatovat, že ze mne roztomilá těhulka, co má jen bříško, rozhodně nebude. Ale nesmím naříkat, loni touto dobou jsem měla 86 kilo, nebylo by přehnané rodit tou dobou se 100 kily.. Kéž by mi ta rezerva vydržela a hranice max 85kg odolala a z porodnice jsem se mohla vrátit třeba s 79kg a postupně to pozhubnout. Když bude baby zdravé, tak tohle už nějak zvládnu. :-)

Co jsem dnes zatím snědla:

Snídaně: activia bílá + makový hřeben

Svačina: XXL pomeranč

Oběd: kuřecí plátek na zelenině a kopa těstovin zapečených se sýrem (nic jsem si z domu nenabalila, tak musel přispěchat poslíček s poledním menu z místní restaurace) ... jsem z toho fakt nasycená a plná. Já Vám nevím...když tak o tom uvažuji, jsem zvyklá poslední měsíce jíst fakt míň, teď, když si dám normální porci v restauraci, mám dojem, že jsem přecpaná a kdovíjak nehřeším... Bude to asi v hlavě...

Chybí mi káva... :-( knyž na mne po-o chodívala mlsná, velkou kávou s mlékem jsem ji poslala doprčic, tak teď do sebe tlačím obilné Caro, dá se to, ale není to vončo...

K pohybu: kdesi jsem si přečetla, že první tři měsíce se například nedoporučuje ani těhu jóga, dokonce prý nemáme chodit plavat kvůli riziku nějaké infekce, prochladnutí atp...!! Pokud máte někdo zkušenost, vyveďte mne prosím z omylu, jsem zvyklá se občas protáhnout, faktem je, že při prudším pohybu to občas zabolí, nicméně nechci ležet 9 měsíců s nohama nahoře a jíst...

A VŮBEC, NE ŽE BUDETE NA PODZIM VŠICHNI HUBENÍ A NEBUDE K NALEZENÍ JEDINÝ "HUBNOUCÍ" BLOG!!

(bude-li fotečka, přijdu se pochlubit)

~Vrbička