Vůbec nevím, jak se mi podařilo došmajdat do práce. Je tam minus 89°C, z domova mi to trvá takoých 45 minut a minulý týden jsem ztratila rukavice...
Ale jsem tady, po snídani, oblečena do tří vrstev sedím s čajem u počítače a uvažuji, jak zařídit, abych tu přes ty mrazy následujících dnů nemusela. Žádné roční období mi nevadí, až na extrémy. Uklidňuje mne představa, že dva parné letní měsíce už budu doma, někde pod slunečníkem u bazénu, obložena melouny a lifestylovými časopisy - funící jako trojhlavá saň, avšak spokojená.
K tomu však ještě dlouhá cesta povede, uvědomuji si, jak je každý den pro to malé uvnitř mne riskantní, jak vše musí klapnout, pokud cokoli neproběhne, je konec. Nepřestává mne udivovat, jak je lidské tělo a vůbec celá příroda tak životadárné, seberegenerující, nic k tomu nepotřebuje, žádné vědátory, přístroje, nic. Zítra odpoledne jdeme na ultrazvuk, kde zjistíme, jestli už uvnitř mne bijí dvě srdce. Těším se, ale zároveň mám nefalšovaný strach. Jak jen si užívat těhotenství jako jednoho z neopakovatelných období v životě ženy, když kdykoli během těch 38 dlouhých týdnů se může vše v kterýkoli okamžik zastavit. Jediné, co u mne zabírá, je věřit mu, že pokud je zdravé a silné, udrží se, pokud ne, je lepší, aby to nepokračovalo. Je to šíleně naturalistické uvažování, člověk o tom všem v jednu chvíli uvažuje jako o svém dítěti, jindy, když má strach, je pro něj jednodušší jej nijak netitulovat a brát vše jako shluk buněk.
Máme vybraný byt! V parku, 10 minut od lesa, 10 minut od náměstí, 10 minut od nemocnice. Se vším nám pomáhá výborná finanční poradkyně, fyzicky do banky půjdeme jen jednou.
Zkoušky mám taky za sebou, pouze jedna, ta poslední, byla z důvodu nemoci zkoušejícího přeložena na 9.2., nějak mne to neznepokojuje, sice jsem chtěla mít školu už za sebou, nicméně zkouška ze Sociologie spočívá v tom přečíst si jednu knihu z jeho doporučených a ní 10 minut povykládat... Příští rok touhle dobou to bude o dost náročnější, baby bude mít 3-4 měsíce. Ale to se už vše zvládne, hlavně ať jsme všichni zdraví.
Suma sumárum, plány z minulého týdne se mi podařilo jakžtakž naplnit, co se jídla týče, někdy lépe, někdy hůř, víkend byl teda otřesný, byli jsme na plese, kde byla k večeři svíčková, já vypila dvě sladké limonády a čaj, vyhráli jsme presovač, ze kterého jsem ráno dostala horkou čokoládu do postele, k obědu u tchyně byla náhodou taky svíčková, přejeli jsme k našim vyzvednout pejska, tam mi přistály na klíně dvě palačinky se šlehačkou. Potřebuji si co nejdéle udržet +/- těch 72kg, opravdu bych ráda došla na hranici té 80tky, víc ne.
Přeji všem krásné pondělí!!!
~Vrbička a Skřítek
2024 ©